Nepovídali si.
Jen tam spolu byli.
Ona v polohovacím křesle, on na kraji postele.
V ruce její dlaň, v očích klid. Občas jí uhladil deku. Podal čaj. Dýchali stejný vzduch.
„Nevím, co říct,“ šeptl jednou.
Usmála se. „To nevadí. Stačí, že jsi tu.“
A tak tam byl.
…….
Ne vždy potřebujeme mluvit.
Někdy je nejvíc obyčejná přítomnost…prostě být nablízku, držet za ruku, v tichu… doma.
Díky vaší finanční podpoře mohou naši pacienti zažívat blízkost až do posledních chvil…doma, v kruhu rodiny a pocitem, že nejsou sami.
Můžete nás podpořit jednorázově, nebo se stát pravidelným dárcem:
https://www.darujme.cz/darovat/1201091?custom-amount=&frequency=once&widget=1203548
Děkujeme 
