Vyprávění ze života

Příběhy

Příběhy

Přečtěte si příběhy a poděkování

Poděkování paní Alice

PODĚKOVÁNÍ HOSPICOVÉ PÉČI MEDICA TŘINEC

Doba, kdy jsme se dozvěděli tátovu diagnózu, byla velmi náročná. Spolu se šokem nás zasáhl strach z toho, co bude a jak to jako rodina zvládneme. Pevným bodem v tomto bolestném a nejistém období se stal kontakt s hospicovou péčí Medica Třinec. Už první rozhovor o možnostech péče působil jako byste se dovolali na linku bezpečí. Naší rodině se věnovala paní Rusnoková, která se nám stala průvodkyní na následujících pár měsíců. První rozhovory obsahovaly nekonečné proudy otázek – našich jako doprovázející rodiny, ale především tátových. Ten měl sice těžkou nemoc, přesto stále bystrou mysl, která v takových chvílích kladla upřímné a obtížné otázky. Paní Rusnoková naslouchala, pojmenovávala emoce, sdílela vlastní zkušenosti a doporučení. Nabízela praktické rady. V posledních týdnech jeho života nás dokázala připravit na postup nemoci. Společně s MUDr. Farkašem z ambulance léčby bolesti řešili komplikace, které se v průběhu nemoci vyskytly. Paní Rusnoková nás provedla domácí péčí o umírající osobu s velkou vlídností.

Pro mě osobně přes všechno zlo nemoci, existoval přínos a ten byl v možnosti se na konec připravit. Připravit se na další cestu. Těžko se popisuje duchovní rozměr. Ale i ten se pro mě stal reálným. Jsem svědkem konce života a zároveň vidím, jako by se rodil ten nový. Naše rodina zažila, že táta mohl odejít klidný a smířený. Za tento pohled jsem nesmírně ráda. Nedovedla jsem si to do té doby představit, ani vyslovit. Teď můžu říct, že nakonec bylo pro mě setkání se smrtí mnohem laskavější, než jsem čekala. Jsem vděčná za to, že to byla dobrá zkušenost.

Oslovte hospic. Nebudete na umírání sami.

Alice, dcera

Poděkování pana Bohuslava

Vážení pracovníci Medica Třinec,

dovolte mi abych touto cestou poděkoval za profesionální zdravotní péči poskytovanou mé manželce Bronislavě Drózdové. Zejména děkuji paní Walachové Danuši, která nám vždy ochotně pomáhala řešit její zdravotní problémy a v závěru její životní pouti byla nám laskavou oporou. Chtěl bych vám všem i jménem manželky ještě jednou poděkovat za vše i za to, za co už vám poděkovat nestačila a přeji vám do další činnosti a práce hodně zdraví.

S pozdravem Bohuslav

Jak vidí péči naše sestry

Onkologická pacientka, která se se svým onemocněním už delší dobu potýkala, byla z nemocnice na svou žádost propuštěna domů. Znala svůj stav, věděla, že umírá a že jí moc času nezbývá. Lékaři jejímu manželovi řekli, že pokud paní přežije převoz sanitkou, pak jí zbývá jen pár dní života. Před jejím příjezdem jsme manželovi zapůjčili domů oxygenerátor, protože paní byla velice dušná a potřebovala být neustále na přívodu kyslíku. Nemocná byla tak slabá, že se sama ani neposadila. Zajistila jsem kanylku pro aplikaci opiátů a manžela dostatečně poučila.

S paní jsem si ještě popovídala, svěřila se mi se svou vírou a s tím, že se smrti nebojí. Manžel měl pár otázek ohledně péče. Nastínila jsem mu i další možný vývoj manželčina stavu, aby byl připraven.

Rodinu jsem ten den navštívila kvůli injekci a podání léků podruhé ještě večer a domluvili jsme se na další návštěvě.

Ráno při mém příchodu k nim už paní reagovala pouze na hlasité oslovení a pomalu upadala do agónie. Manžel v noci hlídal každý její dech, věděl přesně v kolik hodin se zhoršila, jistě to pro něj muselo být náročné.

V poledne mi manžel volal a prosil, abych přijela, jeho paní právě zemřela. Po zavolání koronera jsme společně manželku umyli a převlékli do šatů, které si sama už dříve vybrala. Přišla se rozloučit i další rodina. Byly to velmi smutné chvíle, když jsem viděla, jak životní partner pečuje v manželské posteli o tělo své zesnulé manželky, ale zároveň jsem za něj byla moc ráda, že překonal svůj strach, dovolil své nejbližší umřít doma a stál po jejím boku až do konce.

Muž byl nemocný dlouhých dvacet let. Poslední rok svého života se už nepostavil, byl ležící.

Staral se o něj syn s rodinou, který si jej vzal k sobě domů. O otce se dokázali svědomitě postarat, i když chodili do práce a museli se na péči vždy dopředu domlouvat. 

Nemocného nevynechávali z běžného dění v domě. Když bylo hezky, vynášel syn tatínka v náručí na zahradu nebo mu zařídili v pokoji televizi, takže se nenudil. Nemocný časem potřeboval přívod kyslíku, špatně se mu dýchalo, takže jsme jim zapůjčili oxygenerátor. Naše pravidelné kontroly zajišťovaly ošetření drobných ranek na kůži, monitoring bolesti a  tělesných funkcí, celkové zhodnocení zdravotního stavu, ale nejvíce byly psychickou pomocí pečujícím, kdy byli ujišťováni o správnosti jejich péče.

Smrt tatínka se sice dala očekávat, ale přesto přišla ve chvíli, kdy to nečekali, bez většího varování.

Rodina vše společně zvládla a věřím, že s odstupem času, po odeznění bolesti ze ztráty je bude hřát u srdce pocit, že se o tatínka postarali a měli ho u sebe.

QR kód

Připravili jsme pro Vás QR kód se kterým se setkáte na všech našich materiálech. Automaticky Vás rychle převede k nám na naše webové stránky. Více

Více informací