Limonáda a gofry se šlehačkou. Vůně, smích, krásné místo fojtstvi_oldrichovice.
A mimo jiné i téma, které obvykle tiše obcházíme.
Na přednášce Tomáše Šebka, lékaře bez hranic, zaznělo i to, jak jiný může být přístup ke smrti v různých částech světa.
Že někde lidé smrt přijímají jako naprosto přirozenou součást života. Říkají, že člověk je „na lepším místě“ a není to pro ně fráze k uchlácholení. Je to součást jejich kultury, života, smíření.
V naší kultuře o smrti spíš mlčíme. Těžko hledáme slova. Odkládáme tohle téma na „někdy jindy” nebo ideálně na nikdy…
A právě proto jsme vděční, že jsme tam mohli být.
S jedním malým stánkem. A možností otevřít tohle těžké téma. Protože někdy se o těžkých věcech mluví líp, když nám teče šlehačka po prstech a svítí slunce do tváře. Když se nikam nespěchá. Když se dá jen tak… být. 
V takovou chvíli si člověk možná dovolí připustit, že smrt nepatří jen do zemí, kde působí lékaři bez hranic…
Že se děje i u nás. V našich rodinách. V našich domovech.
A že může být jiná, než se třeba bojíme … že může být obklopená blízkostí.
Děkujeme knihovnatrinec a Lucie Fremrova za pozvání a možnost být součástí.
Děkujeme tomas_sebek
Děkujeme, že jste se u nás zastavili.
