Zdravotní sestry navštěvují naše pacienty doma

Domácí péče

Domácí péče

Domácí péče je forma zdravotní péče, která je poskytována všem lidem v jejich vlastním sociálním prostředí, tedy v jejich domovech. Je zaměřena na udržení a podporu zdraví, navrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení nevyléčitelně nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti.

Domácí péče poskytuje pacientům kvalitní péči v jeho přirozeném domácím prostředí po ukončení hospitalizace nebo jiné ústavní péče. Umožňuje zkrátit dobu hospitalizace a nepřerušit potřebný kontakt mezi pacientem a nemocnicí. Z pohledu pacienta znamená tato služba především jeho brzké navrácení do domácího prostředí a možnost pokračování v potřebné odborné ošetřovatelské péči v jeho domácnosti.

Komu je domácí péče určená

Domácí péče je určena pacientům v pooperačním a poúrazovém období, rovněž pro klienty s chronickým onemocněním, jejichž zdravotní stav vyžaduje dlouhodobou a pravidelnou domácí péči kvalifikovaného personálu. Dále klientům po mozkových příhodách, s roztroušenou sklerózou, cukrovkou, pacientům s plným nebo částečným ochrnutím, klientům s duševním onemocněním i chronickou bolestí. Domácí péče navazuje na léčebnou péči praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost, ambulantních specialistů a ošetřujících lékařů ve zdravotnických zařízeních.

Sestry pracují v souladu s diagnózou stanovenou lékařem a poskytují základní a specializovanou ošetřovatelskou péči prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Dbají na ochranu práv každého pacienta, pracují s respektem a zachováním důstojnosti pacienta. Zdravotní služby poskytují jednotlivcům i rodinám v koordinaci se službami jiných oborů.

Rozsah a četnost domácí péče ordinuje lékař. Péče je poskytována bezplatně, veškeré výkony jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. Dostupnost péče je 7 dní v týdnu, včetně svátků, 365 dnů v roce.

  • kontrola zdravotního stavu
  • měření fyziologických funkcí: krevní tlak, puls, SpO2
  • odběry krve
  • odběry biologického materiálu
  • kontroly glykemie
  • příprava a podávání léků
  • aplikace injekcí, infuzí
  • aplikace inzulínu
  • nácvik a zaučování aplikace inzulínu
  • ošetřování kožních defektů
  • ošetřování bércových vředů
  • převazy ran (akutních i chronických)
  • osobní hygiena a ošetření opruzenin
  • prevence proleženin a jejich ošetřování
  • polohování, podkládání
  • dohled nad dietním a pitným režimem
  • podávání kyslíkové terapie
  • péče o stomie
  • péče o pacienty s žilními katetry PICC, intravenózní port
  • katetrizace mužů i žen
  • ošetření permanentních močových katetru u mužů i žen
  • aplikace klysmatu
  • péče o pacienty s perkutánní gastrostomií, tracheostomií
  • odsávání hlenů
  • edukace pacientů, popřípadě jiných osob v ošetřovatelských postupech
  • ošetřovatelská rehabilitace
  • nácvik chůze v chodítku
  • nácvik chůze s berlemi
  • dechová cvičení
  • užití kompenzačních pomůcek
  • aktivace klienta
  • promazání zad, hýždí, dolních končetin
  • léčba bolestí
  • nácvik soběstačnosti

Podmínky pro zahájení a poskytování péče

  1. prostředí, ve kterém se pacient nachází, musí být vhodné pro poskytování domácí péče
  2. pacient nesmí ohrožovat zdraví pracovníků agentury
  3. požadovaná péče musí být v možnostech agentury domácí péče

 

Zahájení domácí péče

Po indikaci domácí péče ošetřujícím lékařem je klient navštíven vybraným pracovníkem agentury. Je proveden vstupní pohovor, vyšetření klienta i stavu jeho vlastního sociálního prostředí, seznámení klienta s rozsahem výkonů a frekvencí návštěv.  S klientem, popřípadě jeho rodinou či blízkými je dohodnut harmonogram odborné i laické péče.

 

Průběh péče

Vybraný pracovník agentury domácí péče, dochází za pacientem do jeho vlastního sociálního prostředí dle stanoveného harmonogramu a provádí požadované výkony dle ordinace lékaře. S pacientem i jeho rodinou konzultuje veškeré změny v indikaci péče, změny frekvence návštěv, změny zdravotního stavu apod. Veškeré změny a důležité informace předává praktickému (ošetřujícímu) lékaři pacienta.

 

Změna indikace

Pokud dojde ke změně zdravotního stavu klienta, indikuje rozsah změny v poskytování domácí péče praktický lékař, čímž písemně změní rozsah popřípadě četnost původní indikace.  K tomuto požadavku je nutno vystavit nový poukaz, kdy jako den zahájení vyznačí den, od kdy změnu požaduje. Předchozí poukaz tímto novým požadavkem pozbývá platnost.

 

Prodloužení péče

V případě, že zdravotní stav pacienta vyžaduje další péči i po uplynutí platnosti poukazu, je nutné vyplnit nový poukaz. U pacientů, u kterých je předpoklad v pokračování péče, včas upozorníme lékaře na prodloužení poukazu, tak aby nedošlo k nečekanému přerušení péče. Platnost poukazu je omezena u praktického lékaře na 3 měsíce, po propuštění z nemocnice na 14 dní.

 

Přerušení/ukončení péče

    1. na žádost praktického lékaře, při splnění cílů péče
    2. pacient domácí péči odmítá/vůbec nespolupracuje
    3. pacient nebo prostředí, ve kterém se nachází, ohrožuje zdraví pracovníků agentury
    4. požadovaná péče není v možnostech agentury domácí péče
    5. při odmítnutí nebo přerušení péče, dbáme na to, aby nedošlo k ohrožení pacientova zdraví či života

Domácí péče je realizována prostřednictvím „ošetřovatelských návštěv“, které provádí všeobecná sestra ve vlastním sociálním prostředí klienta. Pojišťovna hradí svým pojištěncům maximálně 3 ošetřovatelské návštěvy denně.

Výkony domácí péče lze vykázat pouze: (dle vyhl. 45/1997 Sb.)

  1. při indikaci registrujícího praktického lékaře nebo registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost
  2. při indikaci ošetřujícího lékaře při hospitalizaci, a to po dobu nezbytně nutnou, nejvýše však 14 dnů po ukončení hospitalizace.

Přepis domácí péče registrujícím lékařem nebo registrujícím lékařem pro děti a dorost má platnost nejvýše 3 měsíce.

Žádost o poskytování domácí péče musí být vyhotovená písemně. K vyžádání péče a předpisu domácí péče je nutno používat tiskopis VZP-06dp/2009.  Tento tiskopis je nutno vyplnit kompletně, včetně všech požadovaných zdravotních údajů o klientovi, stupni jeho mobility i dalších náležitosti.

V domácí péči existují čtyři typy návštěv. Jednotlivé typy se liší pouze časovým rozsahem – 15, 30, 45 a 60 minut. Rozsah poskytované péče stanoví ošetřující lékař.

K vybranému typu návštěvy je nutno doplnit stručnou formou konkrétní požadované výkony, které v rámci indikovaného typu návštěvy jsou vyžadovány. Jedná-li se o výkony nesoucí s sebou určité materiálové náklady, je nutno zároveň uvést číslo příslušného kódu. Kódy obsahují průměrné materiálové náklady, které jsou nezbytně nutné pro provedení základního výkonu.

Kódy výkonů – časové kódy

  • 06311   zavedení, ukončení domácí péče                           60 minut
  • 06313  ošetřovací návštěva – domácí péče typ I.               30 minut
  • 06315  ošetřovací návštěva – domácí péče typ II.              45 minut
  • 06317  ošetřovací návštěva – domácí péče typ III.             60 minut
  • 06318  ošetřovací návštěva – domácí péče typ IV.            15 minut
  • 06319  fyzická asistence při poskytování domácí péče     30 minut

Kódy výkonů – materiálové kódy

  • 06321 vyšetření stavu pacienta ve vlastním prostředí     
  • 06323 odběr biologického materiálu                            
  • 06325 aplikace parenterální hydratace, výživy a léčby bolesti    
  • 06327 ošetření stomií
  • 06329 lokální ošetření
  • 06331 klysma, výplach, cévkování, laváže, ošetření permanentních katetrů
  • 06333 aplikace inhalační a léčebné terapie p.o., s.c., i.m., i.v. a další aplikace léčiv

Kódy výkonu – prováděné v mimopracovních dnech a v nočních hodinách

  • 06135 výkon sestry v době od 22 do 6 hodin
  • 06137 výkon sestry v den pracovního klidu nebo volna

Zahájit domácí péči lze v den, který je uveden na poukaze nebo nejpozději den následující po oznámení požadavku. U pacientů propuštěných z lůžkového zařízení může být hrazená péče zahájená až den následující po propuštění, neboť ošetřovatelská péče je v den propuštění hrazena lůžkovému oddělení a nebude uhrazena agentuře domácí péče.

Domácí péče je zahájená prvním dnem, kdy pacienta navštíví sestra a pokračuje až do doby ukončení péče lékařem nebo je ukončena z jiných důvodů, např. hospitalizace, úmrtí pacienta apod.

Domácí péče je možné indikovat až do rozsahu 3 hodin denně (včetně víkendů a svátků). Je ovšem třeba, aby rozsah péče byl stanoven účelně.

Splňuje-li ordinace domácí péče všechny požadavky, péče je plně hrazena ze zdravotního pojištění a pacient zásadně nic nedoplácí.

Kdy zdravotní pojišťovna péči neuhradí?

Pokud domácí péči vyžaduje např. ambulantní specialista (odběry krve pro diabetologickou ambulanci), musí požádat praktického lékaře, aby domácí péči schválil. Taky není možné, aby domácí péči požadoval nemocniční lékař u pacienta z ambulance. V tomto případě nelze péči vyúčtovat zdravotní pojišťovně.

Zdravotní pojišťovna péči neuhradí, je-li indikována ambulantním specialistou (např. onkologem, diabetologem, chirurgem, internistou) nebo nemocničním lékařem u pacienta, který není propuštěn z nemocnice. V takových případech je nutná indikace praktickým lékařem.

Jedná se o odběry moče, sputa, stěru z ran, krku apod. Tyto odběry představují kultivační vyšetření z odebraného vzorku biologického materiálu, pomocí kterého lze určit přítomnost a druh mikroorganismu (bakterii, virů, hub) způsobující onemocnění. Kromě určení původce infekce lze také zjistit citlivost prokázaného původce infekce na antibiotika.

  K čemu jednotlivá slouží:

  •  výtěr z krku anebo nosu – jedná se o kultivační vyšetření, které zahrnuje průkaz nejběžnějších původců infekcí horních cest dýchacích.
  • odběr sputa neboli hlenu slouží k zjištění a identifikaci příčiny bakteriální pneumonie a jiných infekci dolních dýchacích cest.
  • výtěr z rekta neboli konečníku – toto vyšetření je zaměřené na průkaz střevních patogenů.
  • stěr z rány se provádí u sekundárně se hojících ran a kožních ploch. Výsledek poukazuje na původce infekčního procesu.
  • odběr moče prokazuje běžné původce infekci močového ústroji jako infekce močových cest, záněty močového měchýře, ledvin, prostaty.

Obecné zásady při provádění odběrů, stěru/výtěru:

  • stěry se provádí za pomocí sterilních souprav. Sterilní souprava obsahuje vatový tampón na tyčince ve sterilní zkumavce s transportním médiem. Tampón vyjímá sestra ze zkumavky těsně před odběrem a po provedení stěru/výtěru ho vrací aseptický zpět do sterilní zkumavky.
  • moč se odebírá do sterilní zkumavky s uzávěrem.
  • sputum se odebírá do sterilní zkumavky se širokým hrdlem, tzv sputovky.
  • biologický materiál se správně označí identifikačními údaji pacienta a společně s vyplněnou žádankou odešle do laboratoře.
  • použití správné techniky odběru je nezbytné pro následné získání spolehlivých výsledků.

 

Zásady, které by měl pacient před odběrem dodržet:

  •  před výtěrem z dýchacích cest by pacient neměl kouřit a čistit si zuby. Výtěr se provádí ráno, nalačno, nebo alespoň 2-3 hodiny po jídle.
  • u odběru hlenu se rovněž provádí ranní odběr, a to po vyčištění zubů a po vypláchnutí dutiny ústní vlažnou vodou, aby byla co nejvíce eliminována kontaminace vzorku florou ústní dutiny.
  • před stěrem z chronické rány, by měly být z rány odstraněny všechny nečistoty, jako je nekrotická tkáň, zaschlý exsudát nebo zbytky krycího materiálu. Rána se může očistit vodou nebo sterilním fyziologickým roztokem.

 

Jak samotný odběr probíhá:

  • sestra před odběrem biologického materiálu zkontroluje totožnost pacienta
  • ověří si údaje na průkazce zdravotní pojišťovny
  • nachystá si potřebné pomůcky, uloží pacienta do vhodné polohy a seznámí pacienta s postupem
  • po hygienické dezinfekci rukou si nasadí jednorázové rukavice
  • odběry provádí dle druhu požadovaného vyšetření:

 

       výtěr z krku – sestra pacienta uloží do polohy vsedě nebo polosedě, stlačí ústní lopatkou kořen jazyka a vatovým tampónem otáčivým pohybem shora dolů setře povrch mandlí nebo patrových oblouků.

       výtěr z nosu – sterilním tamponem provede sestra stěr z okraje nosního vchodu a následně zachytí krouživým pohybem nosní sekret.

       výtěr z rekta (konečník) –  sestra uloží pacienta do polohy vleže na boku anebo vyzve pacienta k předklonu a odběrový tampón zavede rotačním pohybem do rekta do hloubky asi 3-4cm. Následně výtěrovou štětičku vloží do nádobky s živnou půdou a uzavře.

       odběr sputa – sestra požádá pacienta aby zakašlal a odebere sekret z dolních cest dýchacích do sterilního kontejneru.  Pacient, který má zavedenou tracheostomii, provede sestra odběr sputa při odsávání z dýchacích cest sterilní odsávací kanylou.

       odběr moče se provádí dvěma způsoby:

1.     po pečlivém umytí a osprchování genitálu, se zachytí střední proud moče do sterilní zkumavky. Tzn. že první porci moče vymočí pacient do mísy a zachytí střední proud moče do sterilní zkumavky.

2.     cévkovaná moč se odebere při jednorázové katetrizaci močového měchýře nebo z nově zavedeného permanentního katétru přímo do sterilní zkumavky.

       stěr z povrchových defektů kůže se provádí sterilním vatovým tampónem, kdy sestra otře místo zánětu nebo tkáň na spodině rány.

       stěr z chronické rány se provádí rovněž sterilním vatovým tampónem. Technika stěru by měla postihnout co největší rozsah. Sestra tampónem pohybuje na povrchu rány technikou tzv. desetí bodů a zároveň využívá metodu „cik-cak“ a lehkým tlakem ještě tampón roluje a otáčí 360°.

  • následně tampón umístí do transportního média a uzavře.
  • odebraný materiál uloží do transportního obalu a přepraví do laboratoře.

 

Co musí obsahovat žádanky ke kultivačnímu vyšetření:

  •  jméno a příjmení pacienta
  • pojišťovna, rodné číslo
  • datum a čas odběru
  • razítko a podpis sestry, která odběr provádí
  • razítko a podpis lékaře
  • druh ATB, pokud je pacient užívá, místo odběru a lokalizaci rány

 

Shrnutí:

 Odběry ke kultivačnímu vyšetření vždy indikuje praktický nebo jiný ošetřující lékař, který vystaví žádanku k požadovanému vyšetření. Sestra po předchozí domluvě s pacientem provede odběr dle stanovených pokynů a zajistí transport odebraného vzorku do laboratoře. Výsledky jsou z laboratoře předány lékaři, který výkon požadoval do 2-4dnů.

 

 

Jedním z nejčastějších zdravotních výkonů, které lze provést v domácím prostředí pacienta jsou odběry biologického materiálu. Jedná se především o odběry krve, moče, sputa, stěru z ran, výtěru z krku, stolice apod. Odběry biologického materiálu se provádí zejména u pacientů, kteří se ze zdravotních důvodu  nemůžou dostavit  ke svému ošetřujícímu lékaři. Příčina může být různá, nejčastěji je to imobilita pacienta, částečná nebo úplná, pooperační období, onemocnění pohybového aparátu a další.

Odběr biologického materiálu se provádí na základě požadavku praktického lékaře, který rozhodne, o jaký odběr se bude jednat, podá pokyny k odběru, popřípadě vystaví žádanku k odběru. Odběry krve nebo jiného biologického materiálu lze provést také na žádost specializovaných ambulanci jako např. diabetologická, nefrologická nebo kardiologická ambulance. Tyto odběry se provádí se souhlasem praktického lékaře. Pokud je pacient propuštěn z nemocnice a jeho stav vyžaduje během 14 dní po propuštění odběry, indikuje výkon nemocniční ošetřující lékař.

Význam slova biologický materiál:

  • v klinické praxi se tak označuje materiál biologického původu, tj. pocházející z organismu člověka.
  • odběr a následné zpracování v laboratoři má zásadní význam pro určení správné diagnózy i pro včasné a účinné léčení.

Nejčastěji prováděné odběry krve:

  • KO (krevní obraz), představuje základní vyšetření krve, které určuje počet krevních buněk, jejich velikost a jiné vlastnosti. Z vyšetření krevního obrazu je možno stanovit počet bílých a červených krvinek, hemoglobin, hematokrit a počet krevních destiček.
  • BP (biochemický panel), určuje obsah organických i anorganických látek v materiálu, např. bílkoviny, tuky, glukóza, minerály, hormony, enzymy, vitamíny, léky apod.
  • HbA1c (glykovaný hemoglobin) se používá k posouzení dlouhodobé kompenzace diabetu, vyšetření ukazuje průměr glykemie za posledních 6-8 týdnů.
  • Hemokoagulace je speciální vyšetření, při kterém se vyšetřují systémy, které zajišťují v organismu zástavu krvácení. Tato vyšetřovací metoda se používá ke zjištění závažných stavů anebo monitorování antitrombotické léčby.
  • FW (sedimentace) měří se rychlost samovolné sedimentace erytrocytů za časovou jednotku, za 1 hod., popřípadě 2 hodiny. Sedimentace se urychluje u chorobných stavů, proto je typická u zánětlivých stavů.

Provedení odběru krve:

  • den před odběrem Vás kontaktuje sestra a domluví čas návštěvy
  • odběry krve se provádějí v ranních hodinách, mezi 6-9 hodinou
  • pokud je pacient imobilní, zajistí rodinný příslušník přístup k pacientovi

Vlastní odběr krve:

  • sestra před odběrem krve zkontroluje totožnost pacienta, ověří si údaje na žádance
  • zjistí, zda je pacient k odběru připraven (dodržení doby lačnění apod.)
  • nachystá si potřebné pomůcky a označí připravené zkumavky k odběru (jméno a příjmení, rodné číslo)
  • uloží pacienta do vhodné polohy, nejlépe vsedě na židli s opěradlem nebo vleže na lůžku
  • seznámí pacienta s postupem odběru a vyzve ho ke spolupráci
  • po hygienické dezinfekci rukou si nasadí ochranné rukavice
  • škrtidlem mírně sevře paži pacienta, 5-10cm nad místem vpichu
  • pohmatem identifikuje vhodnou žílu a dezinfikuje místo vpichu
  • po zaschnutí dezinfekce provede odběr z žíly
  • odběr krve může provést dvěma způsoby:
  1. uzavřeným systémem (Sarstedt Monovette)
    • kdy jehlu nasadí na odběrovou stříkačku S-Monovette
    • provede vpich a když se v hrdle stříkačky objeví krev, uvolní škrtidlo, aby byla nabrána proudící krev
    • tahem píst vytáhne a počká, až se hladina krve ve stříkačce ustálí
    • poté, buď pokračuje odběrem do další zkumavky nebo odběr ukončí
    • pokud provádí odběr do zkumavky s přídavkem antikoagulačního činidla, zkumavku po odběru ihned několikrát mírně promíchá pomalým otáčením
    • po odběru vyzve pacienta, aby ruku uvolnil, jehlu vytáhne, na místo vpichu přitlačí tampón a po chvíli přelepí náplasti s polštářkem
  1. otevřeným způsobem (za použití klasické jehly a stříkačky)
  • injekční stříkačku drží shora, sejme kryt s jehly, srovná hrot, vypne kůži v okolí místa vpichu a jehlu zavede do žíly pod úhlem 30° a pak srovná do úhlu 15°
  • když se objeví v kónusu kapka krve, uvolní škrtidlo a šetrným zatažením za píst odebere potřebné množství krve
  • pomocí přiloženého tampónu vyjme jehlu s žíly a po chvíli přelepí náplasti
  • jehlu odstraní do kontejneru a opatrně vstřikuje krev po stěně zkumavek a zazátkuje
  • po odběru krve sestra řádně označené zkumavky a vyplněné žádanky doručí do laboratoře.

Co musí obsahovat žádanky k odběru krve:

  • jméno a příjmení pacienta
  • zdravotní pojišťovna a rodné číslo pacienta
  • datum a čas odběru
  • razítko a podpis sestry, která odběr provádí
  • razítko a podpis lékaře indikující odběr

 

Příprava pacienta před odběrem krve:

  • odpoledne a večer před odběrem vynechejte tučná jídla.
  • pokud Váš lékař nedoporučí jinak, provádí se odběry zásadně na lačno.
  • ráno před odběrem je nutno vypít zhruba 1/4l neslazeného čaje nebo vody.
  • pokud jste alergický na dezinfekční prostředek nebo určitý typ náplasti, oznamte tuto skutečnost odebírající sestře
  • připravte si předem průkaz zdravotní pojišťovny ke kontrole údajů.

 

Odběr moče

  • biochemické vyšetření moče patří mezi základní vyšetření, kdy se moč zpracovává chemicky a mikroskopicky.
  • chemickým vyšetřením se získává informace o pH moči, přítomnosti bílkoviny, glukózy, acetonu, žlučových barviv a krve.
  • mikroskopicky se následně v močovém sedimentu hodnotí výskyt erytrocytů, leukocytů, válců, soli a epitelií.
  • výsledky vyšetření moči informují zejména o onemocnění vylučovacího systému a rovněž podávají přesné informace o stavu vnitřního prostředí.

 

Zásady při odběru moče:

  • odběr moči se provádí při prvním ranním močení, z tzv. středního proudu moče
  • těsně před odběrem by měla být provedena očista zevních genitálií
  • příjem tekutin během noci by neměl být nadměrný, aby moč nebyla příliš naředěná
  • moč se odebírá do předem označených zkumavek opatřených zátkou, pro bezpečný transport do laboratoře.

Shrnutí:

Odběr krve nebo moče vždy začíná ordinací lékaře, který řádně vyplní žádanku k vyšetření biologického materiálu. Pacient by měl dodržet veškerá omezení před odběrem, aby výsledek  nebyl negativně ovlivněn. Sestra pak navštíví pacienta v domluveném čase a provede konkrétní výkon. Následně zajistí transport materiálu do laboratoře, aby vyšetření mohlo být provedeno co nejrychleji. Výsledky vyšetření jsou z laboratoře předány lékaři, který výkon požadoval. Nejčastěji již následující den můžete být o výsledku informováni ošetřujícím lékařem.

Podávání léků je nezbytnou součástí procesu léčby pacienta. Veškeré léky je nutné podávat velmi přesně, podle ordinace lékaře a také vhodným způsobem. Nejobvyklejší a nejpohodlnější způsob podávání léků je ústy. V situacích, ve kterých nelze podat léky ústy, např. potřebujeme-li dosáhnout rychlejšího nástupu účinku léku, můžeme podat léky pomocí injekcí čili parenterálně. I v domácím prostředí lze zajistit aplikaci léčivých látek pomocí injekcí a to na základě ordinace lékaře, který dle stavu a vývoje Vašeho onemocnění určí dávku a četnost podávání léků.

Mezi parenterální aplikace patří:

  • s.c. – subkutánní aplikace – do podkoží
  • i.m. – intramuskulární – do svalu
  • i.v. – intravenózní – do žíly.

 

INTRAMUSKULÁRNÍ INJEKCE je vpravení účinného léku do svalu:

· do svalu se aplikují léky ve formě roztoku, emulzí, olejnaté léky a suspenze.

· množství podané látky bývá obvykle 1-20ml.

· nejčastějším místem aplikace je velký a střední hýžďový sval, dále pak sval stehenní, ev. deltový sval na rameni.

· výhodou intramuskulárních injekcí je rychlejší vstřebávání než při subkutánní aplikaci.

· intramuskulární aplikace se využívá především pro aplikaci:

  • analgetik – léky tlumící bolest: Almiral, Dolmina, Tramal.
  • myorelaxancií – léky uvolňující kosterní svalstvo: Muscoril.
  • vitamínů – Milgamma, B12, Neuromultivit, Calciferol.

Postup při aplikaci injekce do svalu:

· sestra před výkonem seznámí pacienta o způsobu a účelu aplikace.

· dotazem zjistí, zda pacient netrpí alergií na dezinfekci nebo lék.

· nachystá si pomůcky k aplikaci, provede hygienickou dezinfekci rukou a připraví si injekci.

· zkontroluje pomůcky i ampuli s lékem: název, expiraci, množství, vzhled přípravku a to, zda je lék určen k předepsané aplikaci.

· určí vhodné místo aplikace a uloží pacienta do vhodné polohy (poloha vleže na břiše, na boku, poloha na zádech popř. vsedě při aplikaci do stehna).

· provede dezinfekci, vypne kůži v místě vpichu a rychlým pohybem zavede injekční jehlu do svalu, pod úhlem 90°. U kachektických nemocných vytvoří kožní řasu a jehlu zavede pod úhlem 60°.

· provede aspiraci a při negativní aspiraci pomalu aplikuje léky.

· po vpravení léku do svalu, jehlu vyjme, překryje místo vpichu čtverečkem, velmi lehce promasíruje a přelepí náplasti.

· během výkonu a po něm sleduje stav pacienta, výskyt možných vedlejších účinku a následně přeměří fyziologické funkce (TK a P).

· při výskytu nežádoucích účinku kontaktuje lékaře.

 

SUBKUTÁNNÍ INJEKCE je vpravení léčebného roztoku do podkoží:

· vstřebávání léku je pomalé, účinek se dostavuje za 10-20 minut.

· množství podané látky bývá obvykle 0,2-2ml.

· nejčastějším místem aplikace je zevní strana paže, zevní strana stehna , oblast břicha a hýždě.

· touto formou se podávají:

  • antikoagulancia – léky snižující srážlivost krve: Fraxiparin, Zibor .
  • inzulin – používá se k léčbě cukrovky.

· k subkutánní aplikace se používají obvykle inzulinové stříkačky nebo předplněné stříkačky se zabudovanou jehlou.

Postup při aplikaci injekce do podkoží:

· sestra před podáním léku provede identifikaci pacienta a zkontroluje ordinaci lékaře.

· dotazem zjistí, zda pacient netrpí alergií na dezinfekci nebo lék.

· provede hygienickou dezinfekci rukou a připraví injekci s lékem.

· určí vhodné místo k aplikaci a uloží pacienta do vhodné polohy.

· provede dezinfekci místa vpichu dle zvyklostí pacienta.

· suspenze před aplikací promíchá (roluje mezi dlaněmi nebo převrátí, netřepe).

· inzulin natáhne v mezinárodních jednotkách dle ordinace lékaře.

· po odstranění krytu z jehly provede vpich do kožní řasy pod úhlem 45°nebo 90°, podle délky jehly a typu kůže.

· při aplikaci antikoagulancií neodstraňuje vzduchovou bublinu, neaspiruje a po celou dobu aplikace drží kožní řasu.

· aplikuje lék zatlačením na píst, u inzulinu stiskem dávkovacího tlačítka.

· po aplikaci léku vyčká přibližně 5-10 vteřin a poté jehlu vytáhne.

· po aplikaci nízkomolekulárního heparinu nemasíruje místo vpichu.

· místa vpichu pravidelně střídá.

· použité jehly a stříkačky odloží do nádoby k tomu určené.

Shrnutí:

I v domácím prostředí lze zajisti aplikaci léčivých látek pomocí injekcí. Týká se to pacientů, kteří se nemohou z důvodu akutního nebo chronického onemocnění dostavit k lékaři. Aplikaci injekcí indikuje lékař, který vystaví recept a dle stavu onemocnění předepíše dávku a četnost aplikace léků. Následně sestra, která je vybavena potřebnými pomůckami jako dezinfekce, injekční stříkačky a jehly, náplasti, navštíví pacienta v jeho domácím prostředí a dle požadavku lékaře aplikuje léky podle předem stanoveného harmonogramu.

Běhy pro hospice

Většina lidí si přeje zůstat na konci života doma mezi svými. Hospice lidem toto přání plní. I vy můžete. Podpořte je během nebo darem. Děkujeme!

Více informací

DEN PRO RODINU 2021

Den pro rodinu se vždy koná u příležitosti Mezinárodního dne rodiny. Statutární město Třinec a vybrané organizace uspořádaly již podruhé “nouzový-rouškový“, ale v pořadí už

Více informací